Září 2017

Královna ohně - Anthony Ryan

29. září 2017 v 10:36 Recenze
Zdravím!
Po týdnu tu mám novou recenzi. Dnes na Královnu ohně, třetí díl Stínu krkavce (recenze na první díl TADY a na druhý TADY). Tak se na ni pojďme společně podívat! :)

Autor: Anthony Ryan
Počet stran: 679
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2016
Hodnocení: 4,5*

Po trochu slabším druhém dílu jsem doufala v boží zakončení trilogie. A ono přišlo! Vážně, od první strany se tam něco dělo, bylo tam napětí, strach, akce... prostě všechno, na co jsem si zvykla u Písně krve. Ač je kniha pěkná bichle, přečetla jsem ji docela rychle a bylo mi vážně líto, že jsem ji dočetla.

Anotace: Vélin Al Sorna musí pomoci vrátit Říši Královně. Po boji o holý život má královna Lyrna za úkol odrazit vpád volarské armády a znovu dobýt nezávislost Sjednoceného království. Aby dosáhla svých cílů, musí udělat víc než jen shromáždit své věrné příznivce. Musí se spojit se silami, které jsou jí odporné, a přivést válku k branám nepřátel. Zajistit vítězství má Vélin Al Sorna, avšak jeho cesta je plná obtíží. Volarská armáda má na své straně tajemného Spojence, který svým služebníkům nabízí nepřirozeně dlouhý život. Pokud má království zvítězit, musí Vélin Al Sorna Spojence zničit. Jenže porazit protivníka, jehož není možné zabít, je téměř nesplnitelný úkol, zvlášť když Vélinova píseň krve, mystická síla, která z něj udělala takového bojovníka, zlověstně umlkla...

Kniha je opět vyprávěna z několika pohledů. Jako v minulém díle se zde setkáme s pohledem Lyrny, Revy, Vélina a Frentise. V první části jsou pak ještě kapitoly Aluciuse, opilého básníka z Varinsholdu, ale ty už v dalších částech nejsou. A s úhly pohledu se taky pojí důvod, kvůli kterému kniha nemá pět hvězd.
Už v minulém díle jsem si objevila Revu, správkyni Cumbrélinu, válčící ženu, výbornou lukostřelkyni a spousty dalšího. A naštvalo mě, že v tomto díle bylo kapitol z jejího pohledu málo ale hlavně - kolikrát mezi nimi byly i stostránkové rozestupy, což mě vážně docela štvalo, protože její kapitoly a osobnost byly vážně super.

Autor zase zavraždil spoustu oblíbených postav, ale alespoň tu Revu mi nezabil, mno. :D I tak se mě smrt několika postav dotkla a mrzelo mě, že už v knize nebudou. Ale tak, na tohle vás připravuje i zadní strana obálky, takže víte, co máte čekat.

Tenhle díl byl taky dost krvavý, protože se odehrával v další bitvě s Volary a také přímo ve Volarsku, kde je prostě zavedeno otroctví a tak, a místy to bylo až nechutné. Bez toho by ale kniha nebyla ono, a spousta věcí by nám nedávala smysl. S tímto se pojí složení Volarské armády. (Nečtěte tento odstavec, pokud jste nečetli knihu nebo nemáte zájem o spoilery.) V nich bojovali Svobodní rytíři, normální vojáci, popřípadě i otroci, Varitajové, takoví... odolnější vojáci pod drogami a podobně a Kuritajové - speciálně vycvičení vojáci "bez mozku" (jen bojovali, hlídali a neudělali nic, co jim neřekl přímo jejich velitel) a někdy v polovině knihy se tam objevili ještě Arisajové a s nimi přišli ty nechutné části. Arisajové byli vycvičení jen pro zabíjení a na tváři jim neustále hrál úsměv. Mohli jste je proklát několika šípy a oni zabíjeli dokud definitivně nezemřeli.

K téhle fantasy sérii se určitě ještě někdy plánuji vrátit a dát si re-reading, protože je to vážně skvěle promyšlený svět a napsaný příběh, který vás do sebe vtáhne a pustí až s poslední stranou.

Četli jste Stín krkavce? A co na něj říkáte? A který díl se vám líbil nejvíc?

Půlnoční koruna - Sarah J. Maas

22. září 2017 v 20:34 Recenze
Zdravím!
A máme tu další recenzi, po nějaké době na opravdovou pecku a skvost mezi knihami, na druhý díl Skleněného trůnu. Před chvilkou jsem ji dočetla a jsem pořád plná dojmů.

Autor: Sarah J. Maas
Počet stran: 396
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2016
Hodnocení: 1000*

Od dočtení prvního dílu jsem se neskutečně těšila na další, i když mi v té době kamarádky stihly vyspoilerovat důležité momenty. :D (Děkuji, holky.) A když jsem si k svátku mohla vybrat jednu knihu, volba byla jasná. O pár dnů později už byla Půlnoční koruna doma. (Unboxing TADY.)

O čem kniha je? Celaena se stala královou bojovnicí a plní jeho úkoly. Postupně zjišťuje, že Chaol jí není lhostejný... Ale nebyl by to přeci příběh Celaeny, kdyby se zde neobjevilo nějaké magické nebezpečí... O co půjde tentokrát a jakou úlohu v něm sehraje Celaena a její přátelé?

Kniha mne znovu pohltila už od první stránky a já četla a četla a četla až nastal konec příběhu a začátek úmorného čekání na další díl. Ani jsem si neuvědomovala, jak moc mi Celaena, Chaol, Dorian a celý svět vytvořený úžasnou Sarah J. Maas chyběl.

Tenhle díl byl takový... temnější něž první. Bylo tam více Celaeniny temné stránky a my jsme se tak mohli dozvědět o něco víc z jejího života a mysli. Ne, že by mi to vadilo, jen mi už ve škole lezlo na nervy, jak kamarádka pořád opakovala pasáž SPOILER se smrtí Hroba. KONEC SPOILERU To už mi vážně vadilo. Ale to se netýká děje.

Byla jsem nadmíru šťastná tím, jak se vyvinul náš milostný trojúhelník i když jsem to malinko tušila (a taky mi to vyspoilerovaly holky :D) Vážně je to asi jediná série, kde mi neleze na nervy milostný trojúhelník.

Rozplývala jsem se nad Chaolem ale postupně to opadalo (kdo četl, ví). I tak ho mám ale pořád ráda a doufám, že v sérii bude hodně dlouho, protože bez něj by to nebylo ono.

A ten konec? Jako vážně? To bylo tak překvapivé a epické, že mi to vyrazilo dech! Nutně potřebuji další díl, nebo asi umřu. :D Takové odhalení a zvrat? Whau! Sarah J. Maas opět nezklamala a ukázala, co v ní je.

Obálka je opět úžasná, ovšem, nevím jak, se mi už ošoupaly části písmen. Tahle obálka se mi víc líbí zezadu a ač jsem člověk, co nenosí šaty ani sukně, ty Celaeniny šaty fakt potřebuji!

A tady jsou jenom dva nádherné obrázky z googlu...
Chaol
Celaena

A co na Půlnoční korunu říkáte vy?

Pán věže - Anthony Ryan

20. září 2017 v 16:14 Recenze
Zdravím!
Po (opět) dlouhé době je tady nová recenze. Dnes tu budu mluvit o Pánovi věže, druhém díle ze série Stín krkavce. Četla jsem ji dlouho, proto tak dlouho nebyla recenze. A teď se tedy jdeme podívat na Pána věže zblízka.

Autor: Anthony Ryan
Počet stran: 659
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2015
Hodnocení: 4*

Taťka mi tedy předem připravoval, že část knihy je nuda a není to tak dobré jako Píseň krve (recenze TADY). Ale... já ji četla osm dnů, což je na mě docela dost. Po pěti dnech, kdy jsem nebyla ani v půlce a do čtení se mi nechtělo jsem byla smutná, protože mi to fakt nebavilo ale nechtěla jsem to vzdát, jelikož trojka má být opět skvělá. A tak jsem pokračovala. A vyplatilo se to.

O čem kniha je? Sjednocené králoství ohrožují Volaři a brzy začne zuřit válka. Vélinovi se nechce bojovat, ale nedokáže nečinně přihlížet plenění jeho rodné země.
Lyrna se vydá zajistit mír s Lonaky a po návratu domů se těší na odpočinek. Bohužel, válka jí to nedovolí a ona musí zakročit.
Reva má za úkol najít meč Svatého rytíře, což je téměř nemožný úkol, ještě ve víru války...
Frentis slouží jako bojový otrok, ale náhle je osvobozen zvláštní ženou se zvláštním posláním, jehož se on - ač s nechutí a bez vlastního souhlasu - stane součástí.
Jak tohle všechno skončí?

Kniha je vyprávěna ze čtyř pohledů. Z pohledu Vélina, hlavního hrdiny prvního dílu, Frentise, Vélinova kamaráda a bratra Šestého řádu, Lyrny, princezny Sjednoceného království a Revy, cumbrélinské dívky slepě oddané nebeskému Otci. Zpočátku jsem si nebyla schopná zapamatovat, kde se jaká postava nachází, ale po pár kapitolách to bylo v pohodě.

Ze začátku mi nebavily kapitoly Vélina, ale po pár událostech jsem se těšila i na ně. Nejvíce se mi líbily kapitoly Revy a Lyrny, protože tam se prostě něco dělo. I když u Lyrny ne pořád. Z kapitol Lyrny jsem si také zamilovala Davoku, Lonačku. (Lonakové jsou kmen žijící v horách.) Ovšem i tak jsem v knize nepostupovala, protože ač jsem chtěla Lyrniny a Reviny kapitoly, kapitoly Frentise a Vélina jsem četla pomalu a dlouho.

V recenzi na první díl jsem psala, že mi nebavily Vernierovy zápisky na začátku každé části. To se u druhého dílu změnilo, protože Vernier nám odkrýval tajemství Volarské armády a invaze, což se mi fakt líbilo a zajímalo mi to. Bohužel, kapitoly byly strašně krátké a bylo jich málo.

Jakmile jsem se přehoupla přes polovinu a začala Volarská invaze na "plné pecky" už čtení nešlo zastavit a já za tři dny přečetla nějakých 400 stránek. A jakože... whau! Už jsem se prostě nedokázala odtrhnout a musela jsem pokračovala dál a dál.

Grafická stránka se mi také moc líbí (ostatně to Host umí úplně božsky) a jsem moc ráda, že jsem se na Stín krkavce vrhla.

Původně jsem Pánovi věže chtěla dát 3-3,5* ale ta druhá polovina mi natolik odrovnala, že mé konečné hodnocení jsou, jak už víte, 4*.

A co na Pána věže říkáte vy, pokud jste ho četli?

Unboxing #1

19. září 2017 v 15:25 Unboxingy
Zdravím!
Mám tu první Unboxing na tomto blogu. Upřímně jsem strašně natěšená, až ty knihy budu číst. A co že mi to přišlo? Pojďme se podívat!

Když jsem balíček otevřela a zbavila obsah bublinkové fólie (jde se praskat!), vykoukla na mě tato hromádka. Tušíte, co by něco z toho mohlo být? :) Jak můžete vidět a poznat podle záložky, balíček je z megaknih. :)

Jako první jsem vytáhla Půlnoční korunu od Sarah J. Maas, druhý díl Skleněného trůnu. Skleněný trůn jsem četla na začátku prázdnin a hned po pár stránkách jsem věděla, že okamžitě potřebuji pokračování. A mám ho tady! JO! Do konce roku bych měla mít celou sérii, ale to předbíhám. Půlnoční korunu jsem dostala od mamky k svátku, za což ji ještě jednou moc děkuji. I ta obálka je prostě dokonalá. Ah... konec rozplývání, jdeme dál.

Následně jsem vytáhla knihu Amy & Roger: Na cestě od Morgan Matsonové. Tuhle knihu doporučovalo dost lidí a má i dost vysoké hodnocení a taky byla levná. :D Abych řekla pravdu, je to moje první romantická kniha, co mám doma a kromě ní jsem četla akorát trilogii Selekce. Doufám, že mě Amy a Roger nezklame a bude se mi líbit.

A jako poslední kniha tam byl Věk X - Šachovnice bohů od Richelle Mead. Ta (bohužel :D) není pro mě, ale pro kamarádku k narozeninám. Sice je má až za delší dobu, ale co. Doufám, že se jí bude líbit a vážně doufám, že ano. Ale ta obálka je fakt příšerná. :D
Fotka (Ten roh jsem ošoupala já :/ :D)

A mimo knihy jsem dostala časopis Glanc, který poputuje k mamce, protože to není nic, co by mě bavilo, a záložku (tuhle ještě nemám!). Co mě mrzí je, že tam nebyla samolepka, která tam vždycky byla.

Četli jste nějakou z těchto knih? A co na ni říkáte?

1Q84 - Haruki Murakami

11. září 2017 v 19:04 Recenze
Zdravím!
A po dlouhé době (10 dnů!) tu mám novou recenzi. Tahle recenze bude asi trochu obsáhlá, protože ta kniha je taky obsáhlá a nedá se shrnout krátce. Abych to tedy zbytečně neprodlužovala, pojďme na to!

Autor: Haruki Murakami
Počet stran: 768
Nakladatelství: ODEON
Rok vydání: 2012
Hodnocení: 5*

Knihu mi půjčil vedoucí z tábora se slovy "je to hustý, tobě by se to mohlo líbit". Šla jsem do toho bez ničeho. Nevěděla jsem o čem to je, co to je za žánr... nic. Měla jsem jen slovo vedoucího tábora, že to je dobré. A tak jsem se začetla a vrhla se do Murakamiho příběhu. A vážně se mi to líbilo.

Anotace (já prostě nedokážu shrnout děj): Co kdyby jednoho dne kdosi kdesi přehodil imaginární výhybku, a svět, jak ho znáte, jednou provždy skončil? A co kdyby si toho navíc nikdo kolem vás nevšiml? Aomame a Tengo jsou zvláštní postavy. Ona je geniální fyzioterapeutka, která rozumí lidskému tělu jako málokdo. Jen svých znalostí občas využije k tomu, aby odeslala na jiný svět muže, na které je běžná spravedlnost krátká. On je vynikající matematik se spisovatelským talentem, který se jednoho dne propůjčí ke zdánlivě nedůležitému literárnímu podvodu. Ti dva se neviděli dobrých dvacet let, v hloubi duše ale nepřestávají myslet jeden na druhého. Oni sami se vlastně nezměnili. Jenže svět kolem nich začal být od jistého okamžiku jiný a podivný. A oni by v něm teď měli najít jeden druhého…

Ze začátku mě vůbec nebavily kapitoly z pohledu Tenga, ale postupem mě začaly bavit taky. Celou knihu mě teda bavily více kapitoly Aomame, ale i ty Tengovy byly čím dál tím lepší. Prostě jsem se do toho jen potřebovala dostat. A pak už to jelo a nešlo to zastavit.

Ani přesně nedokážu říct CO se mi na tom tak líbilo. Prostě mi stránky mizely pod rukama rychlostí blesku a já hltala slovo od slova. ze začátku jsme se jen seznamovali s postavami ale někde za půlkou se vyrojila spousta otázek a vy jste museli číst ještě urputněji a víc, abyste odhalili odpovědi.

Odpovědi samotné mě taky překvapili a vážně mě to nad tím nutilo přemýšlet, což mám na knížkách strašně ráda. Další plus byly dlouhé kapitoly, protože já se prostě nechtěla odpoutat od toho jednohob pohledu. Když skončila kapitola Aomame, chtěla jsem víc, a ne Tenga, ale když jsem rozečetla Tenga, nechtěla jsem, aby kapitola skončila.

Tento příběh vás dostane a nebude vás chtít pustit. Budete chtít číst dál a dál, odhalovat tajemství roku 1Q84 a života našich dvou hrdinů. Budete chtít vědět víc a víc a odhalovat příběh kousek po kousku.

Konec mě docela dostal a jako... oh. Nepředpokládala jsem ho, což je další plus a prostě... tohle si chcete přečíst. A vyplatí se to přečíst.

Obálka (alespoň toho vydání, co jsem měla v rukou), se mi nelíbí. Ale - nesuď knihu podle obalu, že.


A co na 1Q84 říkáte vy, pokud jste ji četli?

Mary Kiss Cliff Tag

9. září 2017 v 14:44
Zdravím!
Po týdnu tu mám nový článek. Měla to být recenze, ale kniha o 750 stránkách se mi spolu se školními povinnostmi čte docela pomalu, takže jsem si řekla, že bych mohla udělat něco "lehčího" a do oka mi padl Marry Kiss Cliff Tag. Tak se do toho pustíme a uvidíme, co z toho nakonec bude.

První kolo

Percy Jackson z Percyho Jacksona

Cas Lowood z Anny krví oděné

Arthur Penhaligon z Klíčů ke Království

Arthura bych shodila z útesu. Je mi docela nesympatický a je to taková třasořitka. Někoho takového bych vedle sebe vážně mít nechtěla.
Percyho bych políbila. Nemám ho nějak extra v oblibě, ale musí se mu nechat, že je hezký a sem tam má dobré poznámky.
A Case bych si vzala. Je hezký, není to strašpytel (zabíjí duchy, takže strach u něj vážně nehrozí), dokáže mě ochránit... Co víc si od manžela přát, že?

Druhé kolo

Ethan z Hry lží

Dorian ze Skleněného trůnu

Ron z Harryho Pottera

Ethana bych bez rozmýšlení shodila z útesu, protože prostě po tom co ve Hře Lží dělal... Ne, netoužím po tom, být s ním v jakémkoli kontaktu či vztahu.
Doriana bych... si vzala. Protože prostě... čte knížky, je hezký a tak, no. :D Ale Chaola mám stejnak radši.
A Rona bych políbila. Je fajn, sympatický, ale žít bych s asi nemohla.

Třetí kolo

Tamlin z Dvoru trnů a růží

Tedros ze Školy Dobra a Zla

Maxon ze Selekce

Tamlina bych políbila. Vzít bych si ho nechtěla, protože... Rhysand je lepší. :D Ale shodit ho nechci, na to je moc skvělý.
Tedrose bych si vzala, ovšem hned bych se s ním rozvedla, jelikož mi je strašně nesympatický.
A Maxona bych shodila z útesu, protože ho nemám ráda a nedokážu ho vystát. (Ovšem pořád lepší než Apsen.)

Čtvrté kolo

Kaidan ze Svůdné trilogie

Chaol ze Skleněného trůnu

Day z Legendy

To je složité... Kaidana bych políbila. Já bych si ho klidně vzala, jenže mě ničí vědomí toho, s kolika holkami něco měl. Promiň, Kaidane.
Chaola bych si vzala. Je prostě strašně super a uměl by mě chránit a všechno. A teď neberte v potaz, že Dorian a Chaol jsou ze stejné série a já si chci oba vzít...
A Daye bych bohužel zabila, jelikož mi nic jiného nezbývá. Ovšem netěší mě to. Day je naprosto bezva kluk a po celou trilogii jsem ho měla ráda.

Páté kolo

August z Divoké písně

Neran ze Syna Pekel

Thorne z Měsíčních Kronik

Augusta bych si vzala, protože prostě docela hezký kluk, sympatický, obestřen tajemstvími co umí hrát na housle? Oh...!
Nerana bych... políbila. Docela mě zajímá, jaké je to líbat se s vlkodlakem. A taky je Neran fajn.
A Thorneho bych zabila, což se mi ale nechce, protože je sympatický. Ale bohužel, nic jiného nejde.

Doufám, že se vám Tag v mém provedení líbil a pokud chcete, klidně si ho udělejte taky, je to vážně zábava!

Prázdninový Bookhaul

2. září 2017 v 18:27 Bookhauly
Zdravím!
Mám tu první Bookhaul na tomto blogu a to prázdninový Bookhaul. Předem se chci omluvit za obyčejné fotky, ale byl nějaký problém s mobilem a vymazaly se mi mio jiné i fotky. A chybí mi tu fotka Naslouchače, protože toho má teď kamarádka. Doufám, že se vám i přesto článek bude líbit.

Hned na začátku prázdnin mi teta koupila Skleněný trůn od Sarah J. Maas (recenze TADY). Byla (a jsem) strašně ráda za tuhle pecku, která se mi konečně dostala do rukou. Přečetla jsem ji hned, jak jsem mohla. A už se těším, až k svátku dostanu druhý díl.


Pak přišla, co se nakupování knih týče, dlouhá pauza a další kniha přišla až v polovině srpna. Mamka mi totiž jen tak z ničeho nic koupila komiksovou knížečku Dospělost je mýtus od Sarah Andersenové. Knížka je vážně vtipná a když máte špatnou náladu, dokáže vás skvěle rozveselit.


Následně to šlo docela rychle. Jeli jsme na dovolenou a já si mohla v jednom vážně velkém knihkupectví vybrat jednu knihu. A tou byl Naslouchač od Petry Stehlíkové (recenze TADY). Přečetla jsem ho již na dovolené, protože jsem neměla co číst a také jsem se na ni těšila. A to oprávněně.

A ještě na dovolené jsem potkala kamarádku a dostala jsem od ní Kocoura Boba, mírně veselou, tenkou a oddechovou knížku, kterou jsem přečetla po návratu domů. Knihu si určitě přečtu nějaké další léto a jsem ráda, že mi ji kamarádka dala.


A poslední knihou za tyto prázdniny, kterou jsem si (konečně :D) koupila za své peníze je Dvůr trnů a růží od Sarah J. Maas (recenze TADY). Rozhodla jsem se totiž, že si chci postupně pořídit všechny knihy od Sarah J. Maas. ACOTAR jsem se trochu bála, ale jak se můžete dočíst v recenzi, líbil se mi jen o malinko méně než Skleněný trůn.


Fotka mých nových knížek (bohužel bez Naslouchače).

A co jste si za prázdniny pořídili vy, do své knihovničky?

Wrap Up - ČERVENEC + SRPEN

1. září 2017 v 12:18 Wrap Upy
Zdravím!
Mám tu pro vás prázdninový Wrap Up! Mám tu dost knih, tak se na ně jdeme podívat!

ČERVENEC

Jako první jsem si v červenci dala re-reading Anny krví oděnné od Kendare Blake. Jak už název napovídá, je to hororová kniha. Vypráví o Casovi, který po svém otci zdědil "poslání" zabíjení duchů. Používá k tomu speciální nůž - athame. Na začátku knihy se přestěhuje do Thunder Bay, aby "zabil" Annu krví oděnou, která "žije" ve viktoriánském domě a zabije každého, kdo do domu přijde. Case ovšem nezabije. Čím to je? Cas si - ke své nelibosti - najde kamarádku Carmel a kamaráda Thomase, který ovládá telepatii. Spolu s nimi se jim podaří zjistit, jak Anna zemřela. Hlavní nebezpečí Thunder Bay ale nehrozí od Anny... Něco se tu potuluje a brutálně vraždí jeho obyvatele. Odhalí to něco Cas?
Kniha se mi líbila (jinak bych ji nečetla podruhé) a na rukách jsem při některých pasážích měla husí kůži. (Říkala jsem si, že je to tím, že jsem jiný horor nečetla, ale táta měl také husí kůži a 80% knih, které čte jsou od S. Kinga...) Pokud máte rádi horory, nebo byste nějaký chtěli zkusit, myslím, že Anna by vás mohla bavit.
Ohodnotila jsem ji 4*.

Pak jsem se vrhla na druhý, třetí, čtvrtý a pátý díl série Údolí stínů od C. C. Hunter - Vzkříšena za úsvitu, Proměněna za soumraku, Hlas měsíčního svitu a Konečná volba. Celá série vypráví o Kylie, která se dostane do tábora pro nadpřirozené bytosti. U ní se ovšem neví, jaká bytost je. Postupem času to zjistí a s tím jí začne hrozit nebezpečí. Ochrání se, nebo se dostane do spárů zla?
Celá série se mi líbila a ohodnotila jsem ji 4*. Byla nesmírně čtivá a dobře napsaná. Bavila mě a poslední díl (recenze TADY) jsem zhltla hned, protože jsem prostě potřebovala vědět, jak to skončí. Pokud máte fantasy v lidském světě, Údolí stínů by se vám mohlo líbit.

Šestou knihou byl Skleněný trůn od Sarah J. Maas (recenze TADY). Skleněný trůn vypráví o Celaeně, osmnáctileté nájemné vražedkyni, která si odpykává doživotní trest v solných dolech v Endovieru. Dostane poslední šanci - vyhrát turnaj s několika dalšími vrahy a zločinci. Pokud vyhraje, stane se na několik let královou bojovnicí a pak získá svobodu. Celaena přijme a nastoupí do turnaje. Během klání ale bojovníci ovšem nesoupeří jen mezi sebou ale i sněčím neznámým a tajemným, co je postupně jednoho po druhém vraždí...
Na světě asi neí člověk, kdo by Skleněný trůn neznal a je nespíš strašně málo lidí, kterým by se nelíbil. A já se stala naprostou "hltačkou" téhle knihy a nutně potřebuji další díly (Půlnoční korunu dostanu v září, yay!). Knihu jsem ohodnotila 1000* a pokud jste tuto knihu ještě nečetli, napravte to.

Další knihou byla taková knihohubka Dvojí tvář od Kathrin Lange (recenze TADY). Vyprávěla o Kim, které někdo zavraždil sestru Ninu a ona má i rok potom deprese. Ve škole se seznámí se záhadným chlapcem Lukasem a zamiluje se do něj. Společně se snaží přijít na to, kdo Ninu zabil když v tom někdo zabije Kimiinu kamarádku Marii a nechá u ní stejný znak jako u Niny - vážku. Kdo je ten tajemný vrah?
Kniha byla dobrá oddechovka, ale nebylo to nic světoborného. Dala jsem jí 3*.

Tdddm, Cinder od Marissy Meyer! Cinder začíná v Novém Pekingu u nejlepší mechaničky ve městě Cinder. Cinder je z části kybor a z části člověk. Své kyborgské já skrývá pod oblečením, protože kyborgové jsou ve společnosti opovrhovaní. Za Cinder přijde samotný princ Kai s prosbou na opravu androida. Vypadá to obyčejně, že? Ale Cinder je poslána jako pokusný subjekt pro výzkum obrané látky proti letumóze - smrtelné nemoci. Všechny subjekty umřely. Ale Cinder ne. Cinder je prostě zvláštní.
Přečetla jsem ji během jednoho dne a vážně se mi líbila. 5*.

Hned další den jsem se vrhla na Scarlet, druhý díl Měsíčních kronik. Scarlet unesou babičku. Na cestě za její záchranou potká Vlka, zvláštního vlčího mutanta. Scarletin a Vlkův osud se protne s osudem Cinder a Thorneho - uprchlého trestance, který Cinder pomáhá. Nebojují jen proti letumóze a únoscům Scarletiny babičky. Bojují hlavně proti diktátorské a tyranské královně Měsíce - Levaně. Cinder je totiž Měsíční princezna Selene, takže má nárok na Měsíční trůn.
Má ode mě 4,5*.

A pak jsem jela na tábor...

SRPEN

Na táboře jsem přečetla jen jednu knihu a to Nejsem jako vy od Jodi Picoultové. Vůbec nebyla v plánu, ale když jako jediné dítě zůstanete v táboře v největším vedru když ostatní jdou na koupaliště a jediná kniha, která mě zaujala a byla k dispozici, byla tato. Děj - Jacob je osmnáctiletý autista s Aspergerem, druhem autismu. Je posedlý rutinou, pravidly a takovýmito věcmi. Když se poruší něco z jeho rutiny a pořádku, dostane záchvat. Jednoho dne mu máma oznámí, že jeho lektorka společenských věcí Jess je mrtvá. Po nějaké době začnou Jacoba, který miluje forenzní vědy, podezírat z její vraždy. Jacob zarytě tvrdí, že je nevinný, ale kdo by věřil klukovi, který chytá záchvaty, při kterých mlátí kolem sebe a dokáže někomu i vážně ublížit. Udělal to Jacob a nebo se lidé u soudu pletou a on je opravdu nevinný?
Kniha mě k mému překvapení bavila a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Je to malinko odborné (hlavně část se soudem), ale na druhou stranu to bylo prostě... dobré. Dala jsem jí 4*.

Tdddm, Cress, třetí díl Měsíčních kronik! Třetí díl začíná v družici ve vesmíru, kde už sedm let žije nejlepší programátorka a hackerka z Měsíce. Spojí se se Zvonečníkem - vesmírnou lodí, na které létá Cinder a její přátelé. Přijedou ji zachránit, ale to se jim nepovede a družice s Cress a Thornem, který tam zůstane padá dolů. K Cinder se ale přidá Měsíční strážce Jacin. Nezabijí se a skončí na Sahaře. Shledají se opět s Cinder a ostatními a podaří se jim sesadit Levanu?
Po menším zklamání po Scarlet opět pecka, která mě nadchla a dokonale jsem se do ní ponořila. 5*.

Pak jsem si dala od Měsíčních kronik menší pauzu v podobě komiksové knížečky Dospělost je mýtus od Sarah Andersenové. Obsahuje krátké komiksy ze života introvertky, knihomolky, studentky vysoké školy a prostě obyčejné holky a je to naprosto super a vtipné. Je to knížka na půl hodinky, ale vážně pobaví.
5*.

Následovala Winter, poslední díl MK. Musím říct, že se mi z celé série líbil nejméně. Nevím, čím to bylo, ale je to tak. Zde se seznámíme s poloviční Měsíční princeznou Winter, která je tak trochu šílená. Ta se - po tom co se Cinder dostane na Měsíc - přidá k Cinder. Podaří se jim zbavit se Levany a osvobodit Měsíční obyvatele od její krutovlády? Ohodnotila jsem ji 4*. (Recenze na celou sérii TADY).

Pak přišla dovolená. Myslela jsem, že nebudu moct číst ale ejhle. Na začátku jsem dočetla již zmiňovanou Winter a pak jsem se vrhla na Sůl moře od Ruty Sepetys (recenze TADY). Příběh je vyprávěn z pohledu čtyř mladých lidí - polky Emilie, prusa Floriana, litevky Joany a němce Alfreda.
Každý jsou odjinud, jinak mluví, jinak přemýšlejí... ale dvě věci mají společné - mají každý své tajemství a chtějí přežít válku. A proto se rozhodnou vydat se k Wilhelmu Gustloffovi a nalodit se na něj a dostat se do bezpečí...
Kniha mě pohltila už na první straně, protože se nezdržuje a hned se tam něco děje. Ani na chvíli vás nenechá vydechnout od dechberoucího příběhu čtyř mladých lidí, kteří denně utíkají, skrývají se a bojují o svůj život. Když už tam není nějaká akce či napětí, dozvídáte se fakta o Wilhelmu Gustloffovi, operaci Haniball nebo prostě jen o zvěrstvech, které sebou válka přinesla. Já se o druhé světové válce teprve budu učit, ale myslím si, že tolik nám toho nikdy nikdo neřekne.
Tuhle knihu prostě nejde ohodnotit jinak než 5* a já ji jen a jen doporučuji.

A druhá kniha, kterou jsem přečetla na dovolené byl Naslouchač od Petry Stehlíkové (recenze TADY). Kniha je vyprávěna z pohledu mladé Ilan, sklenařky z ghetta v Amárii. Od malička se vydává za chlapce s rozsáhlými deformacemi, aby ji v patnácti neodvedli do nor - nevěstinců. Pokud by se u ní projevilo jakékoli nadání, jako chlapec by se mu mohla věnovat a nemusela by jít do sklenitových dolů, kde by za chvíli zemřela. A u Ilan se nějaké to nadání projeví už ve velmi útlém věku. Slyší reteu - sklenitový štít chránící sklenářská města a nížiny, kde žijí normální lidé před jedovatým plynem nacházejícím se za Duvalským pohořím. (Bývalým Uralem.) Jde tedy do učení ke sklenářskému mistru a učí se brusičem. Je skvělý brusič a k tomu Naslouchač - člověk, který má za úkol dávat pozor na reteu a když je poškozená, dát to vědět. Její nadání je tak výjimečné, že si ji vybere sám kapitán Pětadvacítky, družiny bojovníků chránící sklenářská města, jako jejich osobního sklenaře. Jak bude dobrodružství Ilan pokračovat?
Kniha má ode mě zasloužených 4,5*.

Pak jsem četla takovou tenoučkou knížečku Moje ruka touží po meči od Marcuse Sedgwicka. Kniha vypráví o Petrovi, mladém chlapci, který žije se svým otcem na okraji vesnice Chust a živí se jako dřevorubec. Přichází zima a v Chustu se dějí divné věci. Až pozdě si obyvatelé a Petr s otcem uvědomí, že Chust obchází smrt.
Nebylo to nic extra úžasného, takže 3*.

Jako další přišla na řadu Divoká píseň od Victorie Schwab (recenze TADY). Děj se odehrává v dystopickém světě na území dnešních Spojených států, které je rozděleno na několik územních celků. My se přesouváme do jejich hlavního města, Verity, které je rozděleno na Severní a Jižní část. Severu vládne pan Harker, otec naší hlavní hrdinky Kate a Jihu zase Flynn, otec našeho hlavního hrdiny Augusta. Ve Verity - a nejen tam - se lidé bojí za tmy ven. Proč? Protože ve stínech se skrývají příšery, které zabíjí. Jsou rozděleny do tří skupin - na korsaje, malchaje a sunaje. Každý druh jinak zabíjí a jinak se podobá člověku. Harker a Flynn mají každý odlišné způsoby, jak s příšerami nakládat. Mezi oběma polovinami města vládne příměří - křehké příměří. A jak se August s Kate přesvědčí, nic není věčné.
Spousta lidí mě asi bude chtít ukamenovat, ale já jí dávám jen 4*.

Po Divoké písni přišel Kocour Bob od Jamese Bowena, miloučká tenká knížečka. Vypráví o Jamesovi, který se vyhrabává z drogové závislosti a na ulici najde zrzavého Kocoura Boba, kterého se ujme. Stanou se z nich dobří přátelé a ač se to nemusí zdát, navzájem si pomáhají.
Má ode mě 3,5*.

Pak následovala taková bichle jménem Píseň krve od Anthonyho Ryana (recenze TADY). Vélina v deseti letech otec šoupne do Šestého řádu, kde mu započne tvrdý výcvik, díky kterému se po dokončení stane vojákem ve službách Víry. Po několika letech ale začne sloužit i králi… jeho rozhodnutí a činy nezmění jen jeho život. Změní celý svět.
Zasloužených 4,5*.

A poslední prázdninová kniha je Dvůr trnů a růží od Sarah J. Maas (recenze TADY). Feyre se staráo své dvě sestry a otce. Jednou na lovu zabije vlka, který byl ale bohužel začarovaná víla. O pár dnů později si pro Feyre přijde obrovský netvor a odnese ji do Prythianu - vílí říše. Feyre ho za to nenávidí, ale postupně zjišťuje, že tajemný netvor je víla. Pohledná víla jménem Tamlin a její nenávist se mění v lásku. Když už se vše zdá urovnané a klidné, když v tom se vyskytne nebezpečí... Zachrání Feyre Prythian, nebo ne?
Líbila se mi o trochu míň než Skleněný trůn, ale i tak má 5*.

Celkem: 20 knih.

A co jste četli o prázdninách vy a hlavně, jak jste si je užili?

Dvůr trnů a růží - Sarah J. Maas

1. září 2017 v 11:21 Recenze
Zdravím!
Mám tu novou recenzi, tentokrát na totální pecku. Dvůr trnů a růží.

Autor: Sarah J. Maas
Počet stran: 430
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2016
Hodnocení: 5*

Trochu jsem se knihy bála - Skleněný trůn nasadil laťku hodně vysoko. Ale ACOTAR nezklamal. Skleněný trůn se mi tedy líbil o malinko víc, ale tohle bylo taky naprosto dokonalé, úžasné a.. ah!

O čem to je? Feyre se staráo své dvě sestry a otce. Jednou na lovu zabije vlka, který byl ale bohužel začarovaná víla. O pár dnů později si pro Feyre přijde obrovský netvor a odnese ji do Prythianu - vílí říše. Feyre ho za to nenávidí, ale postupně zjišťuje, že tajemný netvor je víla. Pohledná víla jménem Tamlin a její nenávist se mění v lásku. Když už se vše zdá urovnané a klidné, když v tom se vyskytne nebezpečí... Zachrání Feyre Prythian, nebo ne?

Kniha mě bavila už od začátku, ale jakmile se tam objevila část, kdy se Feyre dostala pod Horu, bylo to ještě lepší. V knize nechybí erotika a nějaká ta morbidita (hlavně nějakých +- 100-150 stran před koncem) ale to je prostě ta dobrá Sarah J. Maas.

Vymyslela úplně nový svět s kouzelnými vílami, příšerami a stvořeními a intrikami. U knihy jsem měla - stejně jako u Skleněného trůnu - pořád otevřenou pusu a kolikrát jsem řvala něco jako "No to si děláš srandu! Co to jako má být? Ne, to fakt ne, tohle! No tohle je hustý, já chci víc!" Myslím, že z toho jde vidět, jak je ta kniha dobrá. Nenechá vás vydechnout ani na chvilku. Nedovolí vám se nudit. Pořád se tam něco děje. Pořád se něco dovídáte a v hlavě vám to šrotuje, jak se snažíte rozluštit různé hádanky.

Je prostě vidět, že Sarah J, Maas umí psát a to je jedině dobře, protože by byla nevýslovná škoda, přijít o takovéhle knižní skvosty.

Znovu, jako ve Skleněném trůnu, tady máme hlavní hrdinku a dva týpky - Tamlina a Rhysanda. Schválně mi napište, jestli fandíte spíše Tamlinovi nebo Rhysandovi. Já asi Rhysandovi a jsem zvědavá, s kým nakonec Feyre bude.

Tuhle knihu jsem přečetla za dva dny (těch 50 stránek dneska ráno se nepočítá :D) stejně jako Skleněný trůn (u něj jsem třetí den taky přečetla asi 40 stran). Zajímalo by mě, jestli to tak bude i u ostatních knih Sarah J. Maas.



A co říkáte vy na Dvůr trnů a růží, pokud jste ho četli?